Kopání do psů

Autor: Mgr. Jan Soubusta


Na začátku roku sem byl požádán představitelem naší katedry o sepsání pojednání na téma kopání do psů. Musím říct, že sem byl nadšen touto šancí napsat něco k tématu tak závažnému a mně tak blízkému. Tak tedy, kopání do psů, jako takové, má velmi dlouhou historii. Již od počátku zbližování se lidí se psy v pravěku se člověk systematicky od mládí učil jak správně kopati do psů. Otcové kladli hlavní důraz při výchově svých nezbedných synů právě na úplném zvládnutí tohoto nejednoduchého oboru a sami se procvičovali hlavně na kopání do dětí, o kterémžto bude napsáno pojednání v nejbližší době. Dost již ale historie....


Kopání do psů má v podstatě 4 základní části:

1. Posouzení velikosti a nebezpečnosti psa
Posouzení velikosti a nebezpečnosti psa jest velmi důležitou částí kopání do psů (dále již jen kp.) Při kp. si musíme dáti pozor především na psi větších rozměrů (např . dobrmani, rottweileři, bernardýni, atd.), jakožto však i na psy malé, avšak velmi agesivní a nezdolné. Hlavní je, aby pes nakopnutý vaší nohou, zavyl co nejvíce a se staženým ocasem odebral se zbabělým úprkem pryč. Velký pes by nedoletěl příliš daleko a o to u kp. právě jde. Malý ale zuřivý pes vás zase nenechá na pokoji a pořád vás bude prudit, až ho budete muset zastřelit, což ovšem nemá s tímto tématem nic společného a já, coby autor, se od těchto praktik distancuji, jelikož sem v podstatě ochránce zvířat a nezabil bych ani mouchu.

2. Řádný rozběh
Bez řádného rozběhu pes nedoletí daleko, a to je základní chyba, které se především mladí a nezkušení kopatelé dopouštějí. Rozběh by měl v podstatě vypadat tak, že pes, který stojí na silnici či na jiném místě, do poslední chvíle nesmí tušit, že mu chcete něco provést. Rozeběhnete se přibližně pod úhlem 20 stupňů na psa a v poslední chvíli prudce zabočíte k němu a vší silou ho nakopnete. K tomu je velmi důležité poříditi si dobrou obuv s velmi tvrdou, nejlépe okovanou špičkou. K tomuto účelu je dobré u mládeže podporovati sporty jako běhání slalomových drah a krátkých tratí (30m), aby dosáhly co nejvyšího zrychlení na krátké vzdalenosti a následný kop byl co nejmohutnější.

3. Kop
Samotný kop je velmi individuální záležitostí. Každý člověk si může vybrat, kam ho nejvíce potěší psa nakopnouti. Profesoři na naší katedře posuzují zejména hlasový projev nakopnutého psa a ladnost pohybu kterým se nakopnutý pes snáší k zemi. Důležitá je též vzdálenost, kterou pes uletí, než se mu dostane kontaktu se zemí. To však patří k dalšímu bodu.

4. Dopad a následný útěk psa
Dopad psa musí se odehrávati v co největší vzdálenosti od vás a let musí býti co nejelegantnější, jak již bylo popsáno v předchozích bodech. Zvlášť hodnotí se především kladně dopad na různá citlivá místa, jako jest třeba hlava nebo prdel. Stejně tak je kladně hodnocen i dopad psa na záda s následným směšným hrabáním psa nohama ve vzduchu doprovázeným smutným a bolestným vytím. Pes musí pak odběhnout se staženým ocasem do dáli. Oproti tomu kladně je však hodnoceno i to, jestliže pes neuteče, jelikož je již zblblý a omráčený. Nechá se tak nakopnouti ješte několikrát, což kopateli činí samozřejmě největší potěšení.


Závěrem chtěl bych poděkovati především černému katedrálu prof. HuDr. Zvěřinovi DrSc., který mi umožnil zabývati se tímto vzrušujícím projektem. Během svého studia kp. jsem nakopnul 1564 psů a nemohu říct, že bych kdy prožil šťastnější období svého života a studoval zajímavější obor.

Zpět ...